Total War™: ATTILA – balíček kultur Keltové

Informace o DLC:
Balíček kultur Keltové přináší do hry Total War™: ATTILA trojici nových hratelných frakcí. Pikty, Kaledoňany a Ebdanijce lze využít jak v kampaních pro jednoho i více hráčů, tak ve vlastních bitvách a bitvách pro více hráčů.

Nadvláda Západního Říma nad Britskými ostrovy postupně slábne a tyto neohrožené kmeny čekají na svou příležitost, aby mohly prohlásit svou nezávislost a získat zpět zemi svých předků. Ovšem jak impérium vyklízí pozice, přitahují Cínové ostrovy zájem i dalších národů. Náčelníci germánských a nordických oblastí upírají své zraky na severozápad a dělají si zálusk na odměnu, za kterou stojí za to bojovat…

• Keltská vojska se specializují na taktiku přepadů a „nasazení partyzánů“.
• Nový seznam keltských jednotek s novými unikátními jednotkami pro každou z frakcí.
• Nové prestižní budovy, k jejichž zpřístupnění je zapotřebí dosáhnout úctyhodných činů.
• Nový jedinečný stavební řetězec pro nájezdy, technologie s keltskou tematikou.
• Stromy dovedností věhlasných keltských velitelů.
• Jedinečná série příběhových událostí Cyklus Ollama Ri a nové keltské mise pro každou z frakcí.




Kulturní rysy (Keltové)

Keltové se specializují na taktiku přepadů, veškeré jejich jednotky tedy disponují rysem Nasazení partyzánů. Díky tomu lze všechny členy jejich armád umístit na téměř libovolnou pozici na bojišti – dokonce i za nepřátelské linie. Keltské národy jsou hodně specializované, nelze tedy od nich očekávat, že si snadno poradí s jakoukoliv situací; zkušený velitel ovšem dokáže využít jejich silné stránky se smrtící efektivitou.

Jak se k uvedeným rysům sluší a patří, základním zdrojem příjmu Keltů jsou výpady, loupení a rabování. To se výrazně projevuje v jejich herním stylu a různých dodatečných bonusech.



Ebdanijci
Kromě všeobecného keltského zaměření na provádění nájezdů mají Ebdanijci také talent na loupení a rabování. Tato kombinace má za následek jedinečný herní styl a bezkonkurenční potenciál pro získávání prostředků na úkor nepřátel.

Piktové
Piktové si svou přezdívku “Děti noci” plně zaslouží. Jsou proslulí svou schopností bojovat po setmění, a to jak na souši, tak i na moři. Mají-li možnost, vždy se do útoku vrhnou pod rouškou noci. Díky bonusu k morálce při boji ve tmě a využívání těžkých útočných jednotek a berserkrů je nenadálý přepad piktské armády doslova noční můrou každého protivníka.

Kaledoňané
Stříbroústí, mazaní a nesmírně zběhlí v umění sabotáží a atentátů. Kaledoňané ve svých řadách usilovně vyhledávají jedince s přirozeným šarmem, hrozivým vzhledem či zabijáckými schopnostmi a tyto jejich vlohy dále rozvíjejí. Všichni agenti této frakce necouvnou před žádným úkolem a své poslání splní efektivněji a s mnohem vyšší šancí na úspěch než kdokoliv jiný.




Jedinečná série příběhových událostí: Cyklus Ollama Ri
Při hraní za tyto frakce vás čeká nová série propojených příběhových událostí. Cyklus Ollama Ri čerpá inspiraci z keltské mytologie. Řídíte v něm kroky proslulého hrdiny a činíte řadu rozhodnutí, jež mají vliv na další vývoj příběhu. Později se Ollam Ri zpřístupní i jako velitel pro vaše armády a bude disponovat schopnostmi, jež budou odrážet vaše předchozí volby.

Keltské jednotky
Všechny tři frakce mají společný seznam keltských jednotek, v nichž se nachází množství různých typů bojovníků každého ze tří stupňů. Nechybí zde například těžcí váleční chrti s kopím, těžká mormaerská jízda nebo elitní pěchota Scathini učitelé.




Kromě tohoto běžného výběru má každá frakce k dispozici také vlastní unikátní jednotky:

Ebdanijci
• Gallowglasové: velmi těžká pěchota 2. stupně s meči
• Králova družina: velmi těžká pěchota 3. stupně s meči
• Ebdanijští jezdci: lehcí harcovníci 2. stupně s oštěpy
• Ceithern: lehcí harcovníci 2. stupně s oštěpy
• Righdamhna: lehcí harcovníci 3. stupně s oštěpy
• Ebdanijská nájezdnická jízda: lehká harcovnická jízda 2. stupně
• Vybraní nájezdníci: lehká harcovnická jízda 3. stupně
• Královská fianna (velitel): velmi těžká kontaktní jízda 3. stupně

Kaledoňané
• Ozbrojení rolníci: velmi těžká pěchota 2. stupně s kopími
• Zaříkávači koní: velmi těžká pěchota 3. stupně s kopími
• Kaledonští sekerníci: velmi těžká pěchota 2. stupně se sekerami
• Horští lučištníci: lehká pěchota 2. stupně s luky
• Elitní horští lučištníci: lehká pěchota 3. stupně s luky
• Šlechtici s luky (velitel): střední pěchota 2. stupně s luky
• Královští lučištníci (velitel): střední pěchota 3. stupně s luky

Piktové
• Piktští sekerníci: lehká pěchota 2. stupně se sekerami
• Piktští šermíři: střední pěchota 2. stupně s meči
• Černé čepele: lehká pěchota 3. stupně s meči
• Piktští berserkři: lehcí berserkři 2. stupně se sekerami
• Stoupenci Morigan (velitel): velmi těžká pěchota 3. stupně se sekerami

Jedinečné budovy
Důvtipní Keltové využívají jedinečný farmářský stavební řetězec, který není závislý na úrodnosti. Běžné ohrady lze vylepšit na ohrady pro dobytek a ty následně na ohrazená pole, což jim zajišťuje dostatek hospodářských zvířat pro zajištění živobytí.

Pro herní styl keltských frakcí je význačný také ještě jeden unikátní stavební řetězec, jenž se zaměřuje na nájezdy. „Shromaždiště nájezdníků“ lze vylepšit na „Větší shromaždiště nájezdníků“, to následně na „Základnu nájezdníků“ a nakonec až na „Sál nájezdníků“. Tento řetězec lze dokončit velice rychle – výstavba každé z budov zabere jen jediný tah. Výrazně přitom zvyšuje efektivitu nájezdů do sousedních oblastí, vylepšuje veřejný pořádek a přidává bonusy za jednotky v posádce, takže je ideální volbou pro nově dobytá území.



Nový herní mechanismus: prestižní budovy
Balíček kultur Keltové přináší tři nové budovy 5. stupně, k jejichž zpřístupnění dojde prostřednictvím nového herního mechanismu. Sál bardů, Belenův chrám a hlavní tržiště poskytují výrazné bonusy, ovšem kromě nezbytných technologických předpokladů musí hráč splnit také různé další podmínky a dosáhnout význačných úspěchů na poli víry, obchodu a vojenství.





Historie frakcí

Ebdanijci
Ebdanijci se nacházejí v nejisté situaci, z níž však mohou mnoho získat. Žijí na ostrově, jejž Řekové a Římané nazývali „Hibernia“, a první písemné zprávy o nich pocházejí z díla „Geographia“ od řecko-egyptského spisovatele Ptolemaia z 2. století našeho letopočtu. Tento kmen se usadil na východním pobřeží mezi ústími řek Buvinda a Oboca zhruba v místech dnešního Dublinu.

Kulturním a společenským motorem těchto barbarů byly vztahy mezi klany – vzájemné sňatky, obchod i boje. Život v galském Irsku se točil kolem potřeb klanu, rozšířeného rodinného svazku postaveného na pospolitosti, věrnosti a všeobecně vzato na společných předcích. Každý klan z Hibernie odvozoval svůj původ od jediného muže, jehož autorita se předávala z generace na generaci po mužské linii. To znamená, že většina mužů v klanu byla stejné krve, ačkoliv stejně jako v jiných oblastech světa bylo i zde běžné přijímat a vychovávat děti odjinud. Jednotlivé klany vedli jejich náčelníci, kteří se nacházeli na vrcholu přísně hierarchické společenské pyramidy.

Podobně jako kaledonští Piktové ani kmeny z Hibernie nikdy nepodlehly římskému impériu, ačkoliv s ním obchodovaly, což dokázaly nálezy římských mincí po celém ostrově. Díky svému dobře umístěnému a snadno ubránitelnému hlavnímu městu jsou Ebdanijci pány vlastního osudu; rozhodnou-li se, mohou ovládnout celý keltský svět a nikdo jim v tom nezabrání – ani jiné kmeny z těchto pohádkových ostrovů, ani nikdo jiný!

Kaledoňané
Kaledoňané tvoří první obrannou linii Britannie proti římskému impériu, která blokuje cestu na sever každému, kdo by si dělal zálusk na tažení na sever. O jejich skutečném původu by se sice dalo hodně debatovat, ale pravděpodobné vznikli spojením piktských kmenů a skupin prchajících před římským postupem do Britannie, které se usadily v řadě pevnůstek a osad po celé skotské vrchovině.

Většina historických pramenů o Kaledoňanech je bohužel římského původu s tradičně římským pohledem na věc. Například Tacitus odmítá označovat kaledonského vůdce Calgaca slovem „král“, ačkoliv to také může být zapříčiněno skutečností, že si nebyl jist, jaká hierarchie v jejich řadách panuje. Poprvé se o nich zmiňuje Tacitus ve svém popisu bitvy u Mons Graupius, v níž prohráli, když je legie vylákaly z kopců na otevřené bojiště, kde nemohli využívat svou záškodnickou taktiku vhodnou do skalnatého terénu. Při popisování Kaledoňanů Tacitus také sahá po stereotypní představě rudovlasých „seveřanů“ s dlouhými údy – krvelačných, necivilizovaných a veskrze barbarských.

Celá staletí po bitvě u Mons Graupius zůstávali Kaledoňané říši nepříjemným trnem v patě: neustále podnikali do Britannie výpady, z nichž mnohé byly úspěšné. Navzdory usilovné snaze Římanů se je nikdy nepodařilo zkrotit a nyní jsou připraveni postavit se temnotě, jež se šíří světem, a vzít si zpět, co jim po právu náleží!

Piktové
Piktové jsou odhodlaní obránci své vlasti, jež se nachází na severním konci Britských ostrovů. Římané se je dlouhá léta snažili dostat pod kontrolu – císaři Hadrián a Antonius dokonce nechali celou zemi obehnat valem, aby omezili pohyb a obchodování mezi obyvateli říše a divokými, neústupnými „seveřany“. Celkové zaměření na obranu během Hadriánovy vlády vedlo k domněnce, že zmíněná hradba neměla pouze zajistit dohled nad pohybem zboží – měla také držet Pikty a Kaledoňany v bezpečné vzdálenosti.

Piktové jsou dodnes obestřeni rouškou tajemství, protože po sobě nezanechali žádné písemné památky. Víme ovšem, že v boji byli udatní a odmítali se podvolit cizincům, jelikož římský historik Tacitus ve svém díle „Historiae“ výslovně zmiňuje jejich vzdor. Je taktéž možné, že latinský výraz „picti“ byl všeobecným římským označením jakéhokoliv severského kmene, který považovali za „pomalované“, což je odkaz na běžný keltský zvyk tetovat se a před bitvou si tělo pokrývat kresbami.

Piktové byli součástí nezdařeného „spiknutí barbarů“ v letech 367–368 našeho letopočtu, kdy barbaři využili stahování římských jednotek z Hadriánova valu a téměř dokázali vytlačit říšská vojska z Britannie a severní Galie. Nyní, na pokraji 5. století, musí Piktové oživit stará spojenectví – jen tak totiž mohou pomýšlet na to, že získají svou zemi zpět. Britannia a vlastně i celé impérium čeká na to, jak vše dopadne. Bude to začátek sjednocené severské keltské říše, která se jednou provždy zbaví okovů římského útlaku?